V poslední době se nám opět otevřela debata, kdo je ve dvacítce nejlepším tenistou. Panují o tom různé názory a přesvědčení. Realita je přitom nepřehledná; některé samozvané "jedničky" jsou přitom mimo formu, absolvují jeden alkoholový dýchánek za druhým a pak ztrácejí zápasy, které by dříve jasně vyhrály. Na výsluní se pak derou do nedávna zcela neznámí hráči. S Petrem a Budžindou nas to proto vede k myšlence dvacítkové tenisové ligy, která dá jasnou odpověď a řekne: "to je on!"

Celých pět měsíců jsme se snažili připravit a zorganizovat náš velký den a pak ten JEDEN den utekl tak rychle… :-). Vesměs všechno proběhlo podle našich představ, až na to, že ještě půl hodiny před obřadem jsem neměla ženicha, který někde na Jižní spojce hledal autobus se svou ztracenou rodinou z Krkonoš. Takže plánovaný sraz v kavárně hodinu a půl před obřadem se ukázal jako velmi vhodná rezerva, i když se tam sešlo asi 15 lidí z celkového počtu 50. Nakonec jsme dorazili i s autobusem Beneckých. U Chodovské tvrze na nás již čekala 20ka s vyzdobenými koly, 23ka a Apači...

AKTUALIZOVÁNO: přibyly fotky. Padesátou první Stezkou nás provázelo krásné pozdně letní počasí a poněkud svérázní páni hostinští.

Účastníci: Bartákovi, Drbohlavovi, Mourečkovi, Vaníčkovi, Beranovi, Radovi, Linda s Mrožem Přes počáteční problémy s účastí jsme se nakonec pod bájnou horou Blaník sešli v příjemném složení. Penzion nás velice překvapil – velmi útulný, nově zrekonstruovaný, kachlová kamna v každém pokoji. Netušila jsem, že zatopení jedním polínkem dokáže vyhřívat pokoj po celý den!